Taho houba je neoblíbená, lidé ji nesbírají, ale přitom se řadí k houbám, které mají doslova zázračné účinky. Jde o hřib žlučník(hořčák), který je přesnou kopií »praváka«. I když jeho požití může pokrm dost zkazit, pokud jde o jeho léčebné účinky, jde o »zabijáka« rakoviny.
Kdo zná vlastnosti hořčáka, moc dobře ví, že je rychlou pomocí při žaludečních nevolnostech či dokonce při průjmu. Dá se tak zařadit do domácí lékárničky. Hořčák stačí usušit a rozdrtit nebo rozemlít. Po polknutí byť malého množství prášku je chuť výrazně hořká, lze ale práškem naplnit želatinové kapsle, které se dají koupit v lékárně.
Podle zpráv z dřívějška se hořčák prý vykupoval v 80. letech v SRN pro farmaceutické firmy. Studie na myších dokazují, že hořčák má silné protirakovinné účinky. Obsahuje látky, které dokáží potlačit množení zákeřných buněk.
„Je to houba jedlá, hořká. Traduje se, že má protirakovinné účinky. A domnívám se, že to je i pravda. Nevíme ale, jak moc velké,“ řekl Jaroslav Landa z České mykologické společnosti.
Najdete ho většinou od června do září, a to zejména v jehličnatých lesích. Má tmavě síťovaný třeň (nohu), narůžovělé rourky na spodu klobouku a v místech, kde se ho dotýkáte, zrůžoví. Také ho poznáte podle hořké chuti, když do něj kousnete.